Jsem empatická, intuitivní, současně ale praktická a pragmatická. Ráda se vznáším v mých krásných a divokých představách, ale umím se držet pěkně, a i v klidu, při zemi. Jsem individualistka, ale současně mám vysoce vyvinutý cit pro týmovou práci, nikdy nezkazím žádnou srandu, ale mí blízcí a mí kolegové v práci, se na mě můžou vždycky stoprocentně spolehnout.
Zajímá mě psychologie, mytologie a hermetické vědy. Ve škole mě nejvíc bavil český jazyk, konkrétně hlavně sloh. Ráda si sednu k počítači a píšu. Sloh je pro mě v podstatě něco jako malba na pláto. Miluji práci a komunikaci s lidmi. Mám ráda pohodu, ale miluji adrenalin. Věřte nebo ne, tohle všechno mi dává práce recepční v Repromedě. Není to jen obyčejná práce. Je to práce doslova neobyčejná. Pomáháme lidem změnit jejich životy, plnit jim ta největší a někdy i ta nejtajnější přání. A to je to nejvíc. To je to, co mě, ještě k tomu všemu, co mi práce v Repromedě dává, tak krásně a intenzivně nabíjí a naplňuje.
I přes to, že moje zaměření ze školy bylo spíše administrativní, pracovala jsem též jako pokojská a následně jako supervizorka jak v zahraničních, konkrétně holandských hotelech, tak i v Praze. Moje první praxe na recepci byla v Praze u paní doktorky Terezy Galečkové a pana doktora Duba. Nejlepší a též i nejpříjemnější zkušenost v oboru, za kterou jsem jim moc vděčná a opravdu s láskou na ně vzpomínám.
Mám ráda pohyb. Plavání, lyžování a tanec. Kromě toho jsem ještě vlastenka. Miluji Českou republiku a cestování, hlavně po Česku, přesto, možná ale právě i proto, že jsem skoro sedmnáct let žila v Holandsku. Všechny země jsou krásné, každá má své kouzlo, ale doma je prostě doma… a nejkrásněji. I když za tu dobu jsem se naučila, že doma je tam, kde je vám prostě nejlíp, tam kde jste nejšťastnější.
Moje největší bohatství je můj syn Sebastián, můj přítel a moji přátelé a rodina. Díky nim jsem zjistila, že to největší bohatství není to, co člověk vlastní, ale jsou to ti, které miluje.