V každém případě mě ta ztráta zasáhla natolik, že mi genetička doporučila jít na reprodukční kliniku kvůli mojí „indispozici“ – přenašečství hemofilie. Věděla, že další ztráta by byla dalším zásahem do duše a že klinika dokáže vyšetřit embrya a selektovat ta bez hemofilie.

A tak jsme tehdy zavolali do Repromedy, nechali se s manželem vyšetřit a opravdu, pokud si dobře pamatuji, se z naší strany jednalo jen o moje přenašečství. Ostatní testy vyšly dobře. V září roku 2022 už jsem si píchala injekce, 23. 9. jsem měla první odběr, poté proběhla genetika a zůstala 2 embrya.

16.11. proběhl můj první embryotransfer našeho, teď už skoro tříletého Kevina. Byl to nepopsatelný pocit a dodnes jsem ten nejvděčnější člověk. Chvála Bohu za to, co embryologové dokážou. A já si oddechla, že mám zdravého chlapečka.

Rok 2025 a jeho začátek ale štěstí nepřinesly. V roce 2025 jsme se s manželem rozhodli, že bychom se rádi stali rodiči podruhé. Otestovali jsme osud přirozeně a hned se nám podařilo počít. Jak už jsem psala, byl to test osudu, který nebyl na naší straně. Následovala řada krevních testů včetně odběru klků se závěrem: nemocný chlapec, hemofilie A.

Ve 14. tt jsme tuto duši nechali jít s rozhodnutím, že už tento risk opravdu nikdy nepodstoupíme a zaměříme se jen na kliniku. A tak jsme si šli v únoru, v pátek 13., pro další embryo. To se bohužel neuchytilo, a tak následoval celý IVF cyklus znovu.

Teď už je hotová i genetika a já plně věřím, že jsem v mateřství dostala lekcí už dost a že tentokrát už embryo zůstane tam, kde má. Tak snad v červnu.