Proč absolvovat PGD právě v REPROMEDĚ ?

REPROMEDA

je prvním pracovištěm nejen v České republice, ale i ve střední a východní Evropě, kde bylo PGD poprvé úspěšně provedeno a nyní má téměř patnáctiletou tradici a zkušenosti v užívání této techniky
je prvním pracovištěm nejen v České republice, ale i ve střední a východní Evropě, kde byla v roce 2010 úspěšně zavedena mikročipová technologie v PGD
je řádným referujícím členem Konsorcia preimplantační genetické diagnostiky ESHRE (Evropské společnosti pro lidskou reprodukci a embryologii) což zaručuje, že výsledky jsou reprodukovatelné a kontrolovatelné
dosahuje i v mezinárodním měřítku nadprůměrných výsledků a díky tomu pomohla již stovkám párů, aby se mohli stát rodiči zdravého dítěte
má špičkové vybavení k provádění těchto technik
má špičkové odborníky, kteří jsou speciálně vyškoleni a mají hluboké znalosti tohoto oboru
ředitelka sanatoria je aktivní členkou řídícího výboru PGD Konsorcia ESHRE, osobně si vyměňuje zkušenosti s předními odborníky nejlepších evropských i světových center pro PGD a je v bezprostředním kontaktu s posledním celosvětovým vývojem tohoto oboru
je smluvním partnerem VZP, VoZP a OZP pro úhradu příspěvku na metody PGD

Preimplantační genetický screening (PGS)

Cílem tohoto vyšetření je vybrat k přenosu do dělohy embrya perspektivní pro vývoj, tedy bez genetických abnormit, které by vedly k závažným vývojovým vadám, zvyšovaly by riziko potratu plodu a snižovaly by šanci na úspěšné těhotenství. U některých párů právě zvýšené riziko vytváření patologických embryí výrazně snižuje šance na otěhotnění a porod zdravého dítěte. PGS je vhodný zejména pro páry, kde se vyskytují následující indikace:

vyšší věk ženy nebo muže
chromosomální abnormity zjištěné u páru
porod nebo potrat plodu s vývojovou vadu (chromosomální abnormitou)
opakované potrácení
opakované neúspěšné transfery embryí v předchozích IVF cyklech
špatné parametry spermiogramu partnera (přítomnost patologických forem spermií)
použití spermií po TESE, MESA
stavy po léčbě onkologických onemocnění pomocí chemoterapie nebo ozařování
a další...

V současnosti se PGD provádí pomocí supermoderní mikročipové technologie (microarrays, array-CGH, a-CGH),která oproti starší technologii umožňuje současně vyšetřit nejenom počet všech chromosomů (celkem tedy 24 chromosomů), ale i jejich části a některé typy čipů vyšetřují podrobněji i jejich strukturu. Přesnost a výtěžnost této metody je velmi vysoká.

Obr. č. 1: Ukázka výsledku vyšetření embrya pomocí a-CGH - normální mužský karyotyp 46, XY

Obr. č. 2: Ukázka výsledku vyšetření embrya pomocí a-CGH - normální ženský karyotyp 46, XX

Obr. č. 3: Ukázka výsledku vyšetření embrya pomocí a-CGH - patologický nález: +2,-14,-19,+22 (navíc jsou chromosomy 2 a 22, chybějí chromosomy 14 a 19)

Preimplantační genetická diagnostika translokací (či jiných strukturálních poruch chromosomů)

je vhodná pro páry, kde je u jednoho či obou partnerů prokázáno nosičtství balancované translokace, či jiné strukturní přestavby chromosomů. V současnosti lze vyšetřovat většinu translokací rovněž pomocí mikročipů.

Preimplantační genetická diagnostika monogenních chorob

je určena pro páry, kde je prokázáno riziko přenosu závažného genetického onemocnění, které je přenášeno poruchou jednoho genu (tzv. monogenní onemocnění) z rodičů na potomka.

Dále viz samostatný oddíl "Preimplantační genetická diagnostika monogenních chorob".

Historie a současnost PGD

Základy pro rozvoj PGD byly položeny koncem 80. let 20. století v Hammersmith Hospital v Londýně. První provedení analýzy jedné buňky embrya zde uskutečnil v roce 1990 profesor Handyside se svými kolegy, v té době použili metodu PCR (= polymerase chain reaction = polymerázová řetězová reakce) k tomu, aby mohli vybrat k transferu ženské embryo u páru, u kterého bylo zjištěno dědičné onemocnění vázané na mužské pohlaví. Postupně se metoda PCR začala používat k vyšetřování genových mutací a tedy k vyšetřování tzv. monogenních chorob.

K vyšetřování počtu a struktury chromosomů se začalo používat metody multicolor multicolor FISH (= vícebarevné fluorescenční in situ hybridizace). Toto byl důležitý krok k zavedení screeningu (vyhledávání) nejčastějších těžkých vývojových vad u embryí, způsobených poruchou počtu chromosomů.

V sanatoriu REPROMEDA byla preimplantační genetická diagnostika (PGD) zavedena do klinické praxe ve spolupráci s oddělením genetiky a reprodukce Výzkumného ústavu veterinárního lékařství (VÚVeL) v roce 2000. V následujících letech byla zahájena spolupráce při provádění PGD se společností Genprogress s.r.o.

Ihned v roce 2001 bylo dosaženo významného úspěchu - v červenci a srpnu se narodily první dvě zdravé děti počaté metodami asistované reprodukce s využitím preimplantační diagnostiky provedené v sanatoriu REPROMEDA. Úspěchu je o to cennější, že jde vůbec o první děti takto počaté nejen v České republice, ale i ve střední Evropě. V roce 2002 a 2003 se narodila řada dalších dětí a každý měsíc přibývají další páry, které otěhotněly právě díky této technice. Bez aplikace této metody by byly s vysokou pravděpodobností ohroženy chromozómovou vadou a pravděpodobně by se vůbec nenarodily.

V posledních letech stále častěji vyvstávala otázka, jak vyřešit limitace současné metodiky FISH, kterou bylo možno vyšetřit jen omezený počet chromosomů (maximálně 8-10). Díky rychlému vývoji molekulárně-genetických technik byly vyvinuty mikročipy. Od zavedení PGD se jedná o nejvýznamnější průlom v reprodukční genetice, který přinese velké množství dalších poznatků a pomůže mnoha dalším párům na jejich cestě k vytouženému zdravému dítěti. Tuto techniku Sanatorium REPROMEDA jako první pracoviště v ČR svým klientům nabízí. Poté, co byla zavedena metoda vyšetření pomocí mikročipů, nemá smysl používat paušálně staré metody, které se jak přesností, tak ani výtěžností nemohou mikročipům ani zdaleka rovnat. (V některých případech však stále může vzniknout důvod k použití metody FISH.)

Více informací naleznete v článku o mikročipech v sekci Novinky.

V současnosti se veškeré techniky PGD včetně mikročipů provádějí ve špičkově vybavené laboratoři sanatoria REPROMEDA, která je umístěna v Centru integrovaných laboratoří reprodukční genetiky v areálu VÚVeL.

Princip PGD

Metoda umožňuje diagnostiku vývojových vad nebo dědičných onemocnění ještě před zavedením embrya do dělohy. Jedná se doposud o jedinou preventivní metodu, která dokáže ještě před započetím těhotenství zabránit zplození postiženého dítěte a naopak dokáže pomoci vybrat k transferu takové embryo, které vyšetřovanou vadou nebo chorobou trpět nebude. PGD představuje pro rodiny s genetickou zátěží jedinou spolehlivou metodu k vyloučení přenosu závažných vad a dědičných chorob na potomky.

Preimplantační genetická diagnostika (PGD) je metodou preventivní, která brání početí nemocného a postiženého dítěte.

PND a PGD se vzájemně nevylučuje, tyto metody se naopak doplňují a v případě početí plodu po některých technikách PGD se ověření metodou prenatální diagnostiky doporučuje.

Provedení PGD

Metoda PGD je vázána na cykly mimotělního oplození a nelze ji provést při přirozeném otěhotnění. Provedení PGD vyžaduje nejprve odběr vhodného materiálu pro provedení vyšetření. Český zákon umožňuje odběr buňky (tzv. blastomery) z rýhujícího se embrya nebo skupiny buněk z blastocysty a proto se této techniky používá nejčastěji. Výhodou je možnost vyšetření kompletního genomu, přeneseného z obou rodičovských pohlavních buněk (z vajíčka i spermie).

Skupina obrázků dokumentuje získání blastomery (buňky z embrya) pro účely preimplantační diagnostiky. K získání blastomery se používá přístroj zvaný mikromanipulátor, vybavený třemi držáky nástrojů. Na obrázku 1 vidíme prořezávání otvoru v zoně obklopující embryo, tímto otvorem vsune embryolog pipetu (obr. 2), kterou vysaje z embrya jednu blastomeru (obr. 3). Na obrázku 4 můžeme spatřit volnou blastomeru po jejím vypuzení z pipety.

Metody PGD

Pomocí PGD můžeme vyšetřovat buď chromozomální abnormity (dříve s použitím metody FISH, nebo nověji pomocí mikročipů) anebo genové mutace (tzv. single-gene defekty, pomocí metod molekulární diagnostiky).

Pokud chceme zjistit počet chromosomů nebo znázornit jejich úseky, je nejpoužívanější metodou v osučasnosti mikročipová technika /array CGH).

V případě, že je cílem zjistit přítomnost mutace určitého genu, užívá se metody PCR (Polymerázová řetězová reakce). Pro obě procedury je potřeba z odebraného materiálu izolovat DNA a podrobit ji příslušnému vyšetření.

Materiál k vyšetření

K analýze se nejastěji užívá buněk embryí (blastomer), nebo skupiny buněk z blastocysty (5ti nebo 6ti denní) - tzv. trofectodermu, což umožňuje posoudit kompletní genom budoucího plodu (mateřský i otcovský oddíl). V současnosti je trendem vyšetřeování právě materiálu z blastocysty. K vyšetření lze využít i polocytů (tzv. pólových tělísek) vajíčka. Toto vyšetření může však posoudit pouze mateřskou část genomu a využívá se jí v případě vyloučení chorob, jejichž nosičkou je matka, nebo k posouzení genetické kvality vajíček (vyloučení chromosomálních abnormit přenesených od matky). V případě screeningu aneuploidií (odhalení špatného počtu chromosomů) je toto však nutno označit pouze jako náhradní metodu, která se používá v zemích, kde zákon neumožňuje odebírat a vyšetřovat buňky embryí.

Kdy provést embryotransfer ?

v případě vyšetření třídenních embryí nejčastěji transfer probíhá den v den 5. Jelikož se však stále více propaguje vyšetření materiálu z blastocysty, je možné transferovat blastocysty buď v den 6, anebo je vitrifikovat (zamrazit moderní metodou, která je vysoce bezpečná a efektivní) a následně transferovat v dalším cyklu.

Transfer v den 6 je vhodný u mladých žen a se skutečně vysoce kvalitním endometriem, u žen starších, u kterých ve stimulovaných cyklech k nárustu excelentní sliznice nedochází, je lepší provést vitrifikaci a transfer pak odloženě v dalším cyklu. Je prokázáno, že tento postup zejména u žen s věkovým faktorem přináší zvýšení implantace a zvýšení podílu porozených dětí.

Je více faktorů, které budou u konkrétního páru podporovat volbu konkrétní metody. Odborníci sanatoria Vám vždy pomohou se v problematice orientovat a vybrat si postup, který je pro Vás nejvhodnější.

Rozdíl mezi prenatální diagnostikou a preimplantační genetickou diagnostikou

Prenatání diagnostika (PND) představuje soubor metod, které jsou oreintovány na rozpoznání již existující vývojové vady nebo dědičného onemocnění plodu v časné fázi těhotenství. V případě potvrzení nálezu se budoucí rodiče mohou zavčas (t.j. do konce 24. týdne těhotenství) rozhodnout, zda přijmou postižené dítě nebo zda požádají o přerušení těhotenství.

Přestože se provedení screeningových metod prenatání diagnostiky díky moderním metodám posouvá do ranějších období těhotensví (kolem 12. týdne těhotenství), je kompletní diagnóza uzavřena vždy až ve II. trimestru těhotenství, kdy u plodu proběhla celá organogeneze a většinou až v době, kdy žena již cítí pohyby plodu. Přerušení těhotenství v této fázi znamená velmi výrazný zásah do mateřského organismu a představuje velkou psychickou zátěž nejen pro ženu, ale pro celý rodičovský pár i jeho nejbližší okolí. Ženy, které podstoupily indukovaný potrat, se k této okolnosti velmi nerady vracejí, některé se s tím dlouhodobě nemohou vyrovnat a prakticky všechny ženy, které mají tuto zkušenost, jednoznačně prohašují, že by nic podobného znovu již zažít nechtěly.

Repromeda

Preimplantační genetická diagnostika (PGD)